Reklama
 
Blog | Karolína Kolaříková

Strastiplná cesta k torontskému bydlení, část II.

Balíme kufry, na další čtyři noci máme airbnb u čínské rodiny v North Yorku. Jsou zlatí. Nemluví anglicky. Mladý pár je od rána do večera v práci a babička hlídá mimino. Mají radost, že také jíme hůlkami.

Stali se z nás profesionální hledači bytu. Každý den voláme na nové a nové inzeráty a chodíme na prohlídky. Taky jsme začali volat na inzeráty, které visí na ulicích přímo před domy. Mnohdy tak máme prohlídku hned.

Upřímně mě překvapilo, kolik Kanaďanů bydlí v paneláku. Byty jsou sice luxusnější než naše, standardem je recepce ve vstupní hale a dlouhé chodby jako v hotelu. Ale pořád je to obrovitánská králíkárna, za kterou jsou místní ochotni platit astronomické nájmy.

Reklama

Naopak levné byty skrývají různá ale. Např. jeden Mexičan mi sliboval nájem s tím, že garsonka je určena pro jednoho člověka, ale druhý tam může zůstat na černo. „Bude to mezi námi, pomůžeme si maj frend.“ Jak?! Koukám na obrovské přízemní okno do ulice. „Smlouva je na rok, co se stane, když odejdeme dřív?“ „Ó, to byste museli doplatit, smlouva je smlouva…“

A pak jsme našli konečně Byt. V menší budově s recepcí, slušný pokoj, kuchyň, balkon, v blízkosti metra, za 900$. Od 1. června. Po tom všem jsme ochotni počkat někde v airbnb či hostelu, jen když už pak budeme skutečně bydlet. Pan bytný je Mexičan. Přišel s rodinou do Kanady před čtyřmi lety a dle svých slov přesně ví, jak těžké je sehnat bydlení. Vyplňujeme formulář. Musíme doložit směnku za dva nájmy dopředu.

Zakládáme si bankovní účet. I zde je nutno uvést svou adresu (nehotelovou). Využíváme znova našich přátel z couchsurfingu. Paní za přepážkou je milá a chápavě přikyvuje. Prohlíží si naše pasy. A české kreditky. Je překvapená, že vypadají stejně jako ty kanadské. A pak přijde otázka: „Jsou na vaši zemi uvaleny nějaké sankce?“ „Eh, jsme členem EU.“ Zamyslí se. Mlčky dál vyplňuje naše údaje, jde s námi aktivovat kartu k bankomatu a vysvětluje, jak transakci provést. Na rozloučenou spiklenecky mrkne a dodá: „Víte, já pocházím z Íránu.“

Naše žádost o byt se směnkou na 1800$ byla předána manažerovi. Nevíme, kdo to je, vše jde přes bytného. Nemáme ani jeho telefon. Za čtyři dny se máme dozvědět výsledek.

Volný víkend, na oslavu si kupujeme levné endorfiny v tabulce čokolády.

Stěhujeme kufry do dalšího bytu přes airbnb, tentokrát ve východní části Toronta jen několik minut od pláže. Včera večer mi Andrew volal. „Are you from Brno? Já tam dvakrát byl!“ Nemůžeme se dočkat, až nám řekne víc.

Andrew má 51 let, ale hádali byste mu méně. Je to volnomyšlenkář žijící v bytě se svým kocourem, cestovatelskými deníky a rockovými deskami. Duší Evropan. Spíše Východoevropan. Miluje pivo a cigaretový smrad v pokoji se snaží přebít vonnými tyčinkami. Měl slovenskou manželku. Z jeho popisu strastiplné cesty Toronto-Nitra brečíme smíchy. Po letech se rozešli a on v Nitře potkal lásku svého života. Mladičkou Ukrajinku Olgu. Strávili spolu tři roky. Vypráví o životě v Kyjevu. O divokých mejdanech s tamní mládeží. O tom, jak kanadský tesař vyučoval angličtinu za 10 EUR/hod. Hotově.  O pendlování mezi SK a Ukrajinou. O prodlužování turistických víz a podplácení celníků. Až mu jednoho dne celník sdělil: „Žádná další víza pro Kanaďana.“ Olga s ukrajinským pasem mnoho destinací na výběr neměla. Volba padla na Gruzii. A pak konečně Kanadu, ale tady přestal vztah klapat. Andrew nikdy v Kanadě necestoval, nebyl na západě ve Vancouveru či v horách. „Víš, letenka na západ stojí stejně jako do Evropy. A já vždycky raději volím Evropu.“

Z bytu volali, že naše žádost byla zamítnuta. Za tři dny si máme přijít pro šek. Vzájemně se ujišťujeme, že to tady zvládneme.

Vzdali jsme se myšlenky svého bytu a hledáme spolubydlení. Většina je jen pro jednoho. Nebo pouze pro ženy. Nebo pro muže. Či již obsazena. Jdeme na dvě prohlídky. Stejná cena. Jeden dům je u Aarona, druhý gay friendly. Zamýšlíme se nad nekorektní otázkou. Chceme za spolubydlící raději židy nebo gaye? Poznala jsem pár přátel mezi židy, gayi i mezi židy-gayi. Ale upřímně, která holka od dob Sexu ve městě nechtěla mít za kamarády pár stylově vyhlížejících gayů (ať už z NYC či Toronta)? Vystupujeme z metra.

„Ahoj, já jsem Aaron,“ vítá nás klučina ve starším domě s dvěma dalšími studenty/čerstvě pracujícími. Vybavený pokoj, společná koupelna i záchod. Fajn lidi.

Druhý dům je nově po rekonstrukci, kluci se nastěhovali před měsícem. Nevybavený basement, soukromá koupelna i lednice, společná bílá kuchyně a la American dream. Při své šikovnosti se bojím na cokoliv šáhnout. Fajn lidi. Jako bonus dvouletá fenka sibiřského husky.

Na obou prohlídkách se ptali na práci. Žádný formulář. Ve zkratce jsme vyklopili něco o nás a především o našem kanadském hledání. Jeden z kluků je právník a po dobu našeho vyprávění měl zdvižené obočí. Asi jsme vypadali dost zoufale. V metru si vyčítám svou upřímnost. Po návratu domů zjišťuji, že mám na palci děravou ponožku. Zouvali jsme se. To snad ne!

Oba světy jsou hodně vzdálené našim předchozím. S nostalgií vzpomínáme na milovaný brněnský přeplácaný minibyt, spíš pokojíček s dvoukolákem, s osahanou mapou Kypru, vlněnou mapou Kyrgyzstánu, s thajskou žabkou a americkým plyšovým prasetem na skříni. Na náš domov. Již bývalý.

Zvoní telefon. Dvakrát. Chtějí nás za spolubydlící. Od 1. května. Na obou místech. Co teď? Skáčeme po pokoji. Ještě pořád. A zvažujeme výběr. O tom se nám ještě před hodinou ani nesnilo! Nakonec volíme druhou variantu. Budeme mít dostatek soukromí a pokec s prima Kanaďany v kuchyni. A pejska! „Andrew, máme bydlení!“

Andrew byl pohodář, nakonec jsme u něj zůstali celých 10 dní. Až na poslední noc. Vrátil se z hospody a asi trochu přebral. Spíš víc. Tříská věcmi v obýváku a mimoděk obohacuje naši slovní zásobu vulgarismů. Jsou čtyři ráno a zírám na dveře od pokoje, jež nemají zámek. Naštěstí se nic dalšího neděje. Mám bujnou fantazii. Nebo špatné zkušenosti.

Ráno balíme věci a mizíme. Prší. Táhneme ulicí kufry. A jsme super šťastní, že je to celé za námi.

Ležíme na nové matraci zabalení ve švédských peřinách s barevným povlečením. Máme vybalené věci – ve vestavěné skříni nebo na podlaze. Pokoj je jinak prázdný. Ale je náš. Je to nejšťastnější první máj.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama